Vítejte na stránce, kde se budeme věnovat Člověku a všemu co souvisí s jeho životem.

Všechny úvahy a závěry zde uvedené jsou moje osobní hypotézy, které vznikly jako reakce nebo výsledek získaného poznání. Některé se opírají o životní zkušenosti, některé jsou výsledkem úvah a některé mají probudit zájem o věci, které nejsou vidět a přitom dávají životu smysl. Je to jakýsi "mix" dějin a filozofie, snaha o jejich jiné pojetí a o pohled na člověka v širších souvislostech. Ať si to připustíme nebo nepřipustíme, tak jako tak, vše spolu souvisí. Základní osnova života a zároveň této stránky je následující:

Dějiny -> filozofie -> psychika -> tělo

V dějinách je kořen, z něho vyrůstá filozofie dávající životu smysl. Určuje směřování v životě a tím má významný vliv na psychiku. Psychika ovládá člověka, až na úrovni každé jeho tělesné buňky. Má tedy rozhodující vliv na zdraví člověka.

Důležité upozornění !

Úvahy a hypotézy zveřejněné na této stránce byly přidávány, tak jak mě přicházely a jak jsem je v danou chvíli zpracoval. V současné době se mě vše spojuje do většího obecného celku, který je již potřeba strukturovat. O případném výsledku nebo dílčích výsledcích tohoto obecného procesu jako celku se zde dozvíte. To je důvod, proč jsem aktuálně nucen pozastavit přidávání dalšího materiálu na tuto stránku.
Děkuji za pochopení.

Základním kamenem pro pochopení smyslu našeho života je vědět, co jsme ve své podstatě za stvoření. Člověk je bytost stvořená působením Trojice Stvořitele (= Hmota, Světlo, Inteligence) a Mužského (= Jan) a Ženského (= Jin) principu. Člověk se zde na Zemi rodí jako Muž nebo jako Žena podle toho, který princip u něho převládá. Na této stránce budu používat pojmenování Otec (= kosmický Život = Vědomí), Matka (= pozemská Hmota = Tělo) a Rozum (= energie Stvořitele = Inteligence), vše s velkými počátečními písmeny. Člověk je tak lidská bytost vzniklá spojením Hmoty (= Těla), Života (= Vědomí) a Rozumu (= Inteligence). K tomuto spojení dojde v okamžiku narození: Tělo se spojí s Vědomím, začne tak samostatně žít, aby začalo rozvíjet Inteligenci a mohlo začít tvořit. Vědomí má potenciál vytvářet Duši, která slouží jeho Energetický obal. Tímto způsobem proběhne Inkarnace a začíná etapa našeho bytí zvaná pozemský život. Duše je od určité úrovně propojena s Duchem (= komunikační prostor), který zajišťuje spojení Člověka s vyšším vedením (= Předkové Rodu). Pozemský život končí smrtí Těla, kdy dojde k opačnému procesu: Vědomí se odpojí od Těla, vrátí se ke svému Rodu, kde dojde k vyhodnocení získaných zkušeností, rozvoje a zdokonalení v daném vtělení (= osobní soud). Na základě minulého života dostane odpovídající výchozí podmínky a dojde k jeho dalšímu vtělení = Reinkarnace.

Otce lze vnímat jako kosmický Život. Je to společný prostor, ve kterém se nachází vědomí všech bytostí zvaných Člověk. Všech myslím jak nás aktuálně žijících, tak těch, které již z tohoto světa odešly (= Předků Rodu) i těch, které teprve přijdou (= Potomků Rodu). Naše Vědomí (= Život) je tedy část společného vědomí, která se spojila s naším Tělem (= Hmotou) při narození. Podle toho, ve které části roku se člověk narodí převládá u jeho Vědomí energie Jan nebo Jin. Pro naší severní polokouli platí následující období:

• Jan - narození mezi 1.3. až 31.8.
• Jin - narození mezi 1.9. až 28.2. (29.2.)

Matku lze vnímat jako pozemskou Hmotu. Je to společná hmota, kterou tvoří základní Živly: Země, Voda, Vzduch, Oheň. Všechny tyto živly se formou chemických prvků a sloučenin nacházejí ve všech lidských buňkách. V nich a mezi nimi zase probíhají mechanické, chemické a elektrochemické reakce. Matka je tedy působištěm tvořící podmínky pro to, aby zde vtělené Vědomí mohlo naplňovat své úkoly. A opět, podle toho, ve které části roku se daný člověk narodí, tvoří jeho podstatu odpovídající živel:

• Země - narození mezi 22.11. až 15.2.
• Voda - narození mezi 16.2. až 13.5.
• Vzduch - narození mezi 14.5. až 10.8.
• Oheň - narození mezi 11.8. až 21.11.

Rozum lze vnímat jako energii Stvořitele, kterou je každý člověk obdařen, aby mohl zde na Zemi tvořit. Pro správné využití této energie je nutné, aby rozum dostával ty správné informace.

Člověka lze tedy vnímat jako spojení Vědomí (= Život od Otce), Těla (= Hmota od Matky) a Rozumu (= Inteligence od Stvořitele). Vše je stejně důležité, ani jeden z elementů nemůže zde na Zemi samostatně existovat. Stejně jako ke vzniku zárodku těla jsou nutná těla pozemského otce a matky a působení energie mezi nimi. Spojení našeho Života (= vědomí) s Otcem se děje prostřednictvím dýchání. Napojení našeho těla (= hmoty) na Matku se děje prostřednictvím přijímání potravy. Inteligence Stvořitele (= rozum) se projevuje zpracováním informací = myšlením.

Lidské Tělo tedy potřebuje ke svému životu Matku (vzduch, potrava, voda), Otce (Slunce, které dává světlo, teplo a udává rytmus života: roky, léta, měsíce, dny) a Rozum, který zpracovává informace a dle toho řídí Tělo. Informace získává buď z vnějšího okolí nebo z Duše. Právě Duše je v určitém stavu schopna "číst" v DNK (= deoxyribonukleová kyselina = DNA), kde je uloženo vše o našich předcích a o našich minulých životech. Touto cestou Člověk získává spojení se svým Rodem. Věda přiznává, že umí dekódovat okolo 5% informací z DNK, zbývajících 95% považuje za "odpad". Zpracováním informace rozumem vzniká Myšlenka (= Duch). Myšlenka potom ukazuje možný směr a tím možnost volby. Kvalita zpracované informace určuje kvalitu myšlenky. Rozum pracuje pořád stejně, mění se informace. Zde je klíč k tomu, proč mají informace takový vliv na myšlení = směřování = ovládání člověka.

Nositelem Otcovské energie je vzduch, nositelem Mateřské energie je krev. V našem Centru života se tyto dvě energie spojují a zajišťují tak náš pozemský život.

Jak víme také z hodin přírodopisu, jsou srdce a plíce hlavní, životně důležité orgány. Selháním jenoho z nich život končí, přeruší se tedy ono životodárné proudění Otcovské a Mateřské energie. Proudění této energie mezi Otcem a Matkou nám dává nejen život jako takový, ale také nás vede naším přirozeným životem. Podobně to mají všichni živočichové (živo-čich = čichá (dýchá?) život) a tak přirozeně fungují v souladu s tímto vedením. Tím, že se v Centru života spojuje Otcovská a Mateřská energie, stává se naším zdrojem Životní energie. Abychom tuto energii dokázali udržet, hromadit a využívat, máme okolo těla Duši, která tvoří Energetický obal.

Velikost a tvar Duše nejsou pevně dány. Záleží na tom, na jaké úrovni se v danou chvíli nachází náš Život (= vědomí). Vědomí (= život) člověka má tu schopnost, že se pohybuje nahoru a dolů jako "výtah" po Ose života. Tuto osu si lze představit, že prochází středem našeho Těla. Úkolem člověka v tomto pozemském životě je, aby se jeho Vědomí (= Život) nacházelo na co nejvyšší úrovni. Čím výše se Vědomí nachází, tím větší má člověk Duši. Co největší Duše je zapotřebí z několika důvodů:

1. člověk je schopen využívat více Životní energie - větší Duše ji více udrží
2. člověk má větší ochranu před těmi nástrahami, které mohou Vědomí stáhnout na nízkou úroveň - větší Duše je drží dále od Těla

Na obrázku je jako příklad Duše na 7. úrovni - odpovídá tomu stav Života (= Vědomí).

Aby to nebylo tak jednoduché, tak na každé úrovni čekají na Vědomí určité nástrahy. Jedná se o negativní a pozitivní oblasti duality. Vědomí zde může podlehnout iluzi a na dané úrovni se zastavit. Velikost Duše se v tu chvíli zmenší na odpovídající úroveň. Tím se zbývající část našeho Těla ocitá bez ochrany a je náchylné k ovlivňování zvenku (informace, viry, vtažení do problému, podlehnutí manipulaci, odevzdání energie), viz. obrázek Duše na 4. úrovni a související hrozby pro Člověka:

Je důležité mít na paměti, jak které úrovně Vědomí vnímáme. Pomůže nám to uvědomit si, kde se nacházíme a kterým směrem se v daný okamžik vychyluje naše Osa života. Jakékoliv krátkodobé vychýlení je přirozené, není důvod se znepokojovat. Je však potřeba to vnímat a uvědomovat si, že jakékoliv vychýlení po delší dobu nás udržuje v iluzi. Naším úkolem je však být "tady a teď", to znamená držet se na Zlaté střední cestě. Na 1.-3.úrovni nám dávají signál Emoce. Podle toho zda jsou pozitivní (nadšení, eufórie) nebo negativní (vztek, smutek) poznáme, kde se zrovna nacházíme = kam jsme vychýleni. Na úrovni 4.-6. nám vychýlení do dané duální oblasti ukazují naše City. Úroveň 7.-9. je již v oblasti Pocitů, tam je rozlišování "jemnější" a je zapotřebí vyšší vnímavosti, abychom jim nepodléhali. Vnímavost a rozlišovací schopnost lze navyšovat pomocí meditace.

Pro udržení Vědomí na co nejvyšší úrovni je nutné, aby se pohybovalo po Zlaté střední cestě. Jednoduchá tabulka nám pomůže se zorientovat, abychom věděli, co nám na které úrovni hrozí za nebezpečí = oblast duality (pozitivní / negativní) = iluze, které se máme vyhnout. Prostřední sloupec této tabulky uvádí nástin Zlaté střední cesty pro každou úroveň:

Jak je zřejmé, tak 1.-7.úroveň odpovídají určité oblasti našeho Těla a jsou tedy součástí Hmotného světa (= viditelného). Osmá a devátá úroveň je již součástí Jemnohmotného světa (= neviditelného), ve kterém působí temné i světlé síly. Úroveň desátá až dvanáctá je již prostorem Ducha, kde působí energie Předků Rodu vedoucí ke Zdroji Poznání a napojení na Kosmickou energie. Poté následují další úrovně, ale těmi se nemusíme zabývat, dokud nezvládneme těchto prvních dvanáct. Samy se nám pak ukážou v jasném světle, protože již budeme plně napojeni na zdroj Kosmické energie. Závěr z této tabulky a východisko pro pozemský život je tedy následující:

Pozitivní a negativní oblasti duality jsou pouhé iluze a proto končí na 9.úrovni. Ani jedna z nich nevede do prostoru Ducha a neumožňuje napojení na Zdroj Poznání. Jediná správná a Našimi Předky ověřená je Zlatá střední cesta = cesta nepodléhající dualitě = cesta Života (= Vědomí) po Ose života.

Abychom se dokázali v životě správně rozhodovat, potřebujeme dostávat ty správné informace. Rozum z nich tvoří myšlenky a ty vytvářejí Ducha, který nás vede. Každý Člověk má v komunikačním prostoru k dispozici Informační kanál, kterým mu přicházejí ty správné informace. Je to naše napojení na Předky Rodu, Zdroj Poznání a Kosmické Energie. Tím jsme vedeni směrem, kterým dojdeme ke svému předurčení. V tu chvíli jsme schopni tvořit a naplňovat tak naše Poslání. Tento informační kanál je však třeba "aktivovat" a udržovat jeho čistotu. Informační kanál je pro obousměrnou komunikaci, tedy i pro naše prosby. Pro jeho aktivaci je třeba, aby naše Duše byla na 7.úrovni, viz. obrázek.

Směr informačního kanálu je souběžný se směrem Osy života. Pokud je tato osa vychýlena, viz. výše obrázek "Osa života", informační kanál směřuje pouze do 9. úrovně, kde končí dualita. Zde působí světlé nebo temné síly, protože právě mezi 7. až 9. úrovní je prostor společný s Jemnohmotným světem. Hrozí zde to, že temné a světlé síly mohou rušit nebo dokonce napodobovat ten náš správný informační kanál, aby náš Život (= Vědomí) přitáhly na svoji stranu (do pozitivní / negativní oblasti = do iluze). Je zde proto důležitá vyšší vnímavost, abychom nepodlehli Pocitům, které by nás mohly vychýlit z naší Osy života. Meditace nám pomáhají v tom, že čistí tento kanál (= udržují osu života svisle = na Zlaté střední cestě) a zvyšují rozlišovací schopnost. Tímto informačním kanálem přicházejí potřebné impulzy (informace, pokyny, vnuknutí), které začne mozek zpracovávat a dle toho řídit naše Tělo a náš pozemský život. Mozek dostává a zpracovává informace z takové úrovně, na které se nachází naše Vědomí (= Život). Pokud se tedy naše Vědomí nachází na 6. úrovni a níže, nemůžeme přijímat informace z Ducha (= z kanálu Předků Rodu), protože ten je k dispozici od 7. úrovně. Na nižších úrovních tedy může mozek pracovat pouze s informacemi, které má k dispozici z viditelného světa (= prostředí kde se pohybuje, sociální sítě, masová média...) a z podvědomí (= paměťové stopy a programy v mozku). Dle toho mozek zpracovává a vyhodnocuje vše potřebné, řídí tělo, vede člověka k odpovídajícím rozhodnutím a naplňuje jeho pozemský život. Můžeme jej proto nazvat jako Centrum naplňování.

Působištěm Rozumu (energie Stvořitele) je lidský mozek. Ten dokáže zpracovávat informace a tím dochází k procesu myšlení. Mozek je velice složitý orgán, který spotřebuje cca 20% kyslíku (Otcovská energie) a cca 25% glukózy (Mateřská energie) přijímané do těla. Skládá se z mnoha částí, které jsou různě propojené a provázané. Každá část má určité funkce a vzájemně spolupracují skrze nervová propojení. Pro naše účely a aby se to dalo uchopit to hodně zjednoduším (na úkor skutečné anatomie), představme si, že mozek má tři hlavní funkční části:

1. zvířecí (základní životní funkce)
2. vnímavá (emoce, pocity, vnější projevy)
3. rozumová (myšlení, paměť, řeč)

Zvířecí část ovládá základní instinkty, pudy, nepodmíněné reflexy (držení těla, pohyby končetin) a něco podobného mají všichni živočichové. Vnímavá část je zajímavější a různě rozvinutou ji mají někteří "vyšší" živočichové jako třeba savci. Tato část mozku je skrze Centrum života (= srdce a plíce) napojena na zdroj Životní energie (= spojení Otcovské a Mateřské energie, viz. výše). A ona rozumová část, ta nás odlišuje od všeho živého. Zde kromě jiného dochází k procesu myšlení = zpracování informací rozumem. Myšlení, paměť a řeč samozřejmě potřebujeme, bez toho člověk nemůže fungovat. Tyto schopnosti máme proto, abychom je využívali v souladu a žili tak život naplněný posláním = vědomý život. Problémy často nastávají ve způsobu používání těchto schopností, protože pracují s nesprávnými informacemi. V souladu znamená, že jdeme po Zlaté střední cestě a tato rozumová část mozku realizuje kroky k naplnění našeho poslání. K tomu jsou zapotřebí ty správné informace a pokyny přímo ze zdroje Kosmické energie (= od Předků Rodu), které k nám přicházejí skrze Informační kanál. V Centru naplňování se potom tyto pokyny realizují (= naplňují) do konkrétní podoby. Pro názornost viz. obrázek:

Mozek je dále napojen na centrální nervovou soustavu (CNS) a autonomní nervovou soustavu (ANS). V rámci CNS funguje jako řídící centrum. V rámci ANS vyhodnocuje vnější i vnitřní podněty, které následně předává do CNS a ovlivňuje řízení těla. Tímto způsobem je pak celé tělo řízeno v souladu s tím, jaké informace má k dispozici. Kvalita informace je dána úrovní, na které se v danou chvíli nachází Vědomí. Úplnou anatomii mozku a strukturu obou uvedených nervových soustav zde rozebírat nelze, na to jsou odborné zdroje. Smyslem tohoto tématu bylo nastínit základní funkce pro pochopení souvislostí.

Zde bude prostor věnovat se tématům jako je vliv výchovy, mezilidské vztahy, strach, stres, zdravým rozum, vnitřní harmonie.

Od okamžiku spojení Těla s Vědomím nám začíná pozemský život. V dětství je lidská bytost první 3 roky Vědomá, vnímá působení Kosmické energie a ta jí přirozeně vede. Jakmile se začíná rozvíjet jeho rozumová část mozku, je důležité, aby dostávala ty správné informace a vjemy. Začíná se tak programovat (= vytváří se podvědomí) podle prostředí a systému, do kterého přišla. Pro zdravý základ do života a jeho zdravý rozvoj by do 6 let života mělo být dítě ochráněno od vlivu televize, počítače, mobilu a být co nejvíce se svoji matkou. Od malička se nám totiž v mozku tvoří podmíněné reflexy a paměťové stopy, které později určují naše myšlení a chování. Jedním z nejvíce deformujících faktorů je, že je od dětství člověku podsouváno, že na všechno v životě existuje nějaká autorita = člověk nebo systém, který "ví víc než ty", který "ví co a jak máš udělat", který "zná pravdu, protože ta je jenom jedna" a "toho je třeba se držet". Z toho pak pramení většina našich problémů v dospělosti, protože Člověk ztrácí rozlišovací schopnosti, napojení na své Předky, nemá tak důvěru sám v sebe, hledá smysl života a tu "jedinou pravdu". Zde se budeme věnovat tomu, jak se vrátit k sobě, co nám v tom pomáhá, co nám v tom brání a jak tvořit vědomý život naplněný Posláním.

Každý pozemský otec a matka chtějí pro své dítě to "nejlepší". Právě v tom slově "nejlepší" se skrývá jádro všeho. Každý totiž považuje za to "nejlepší" něco jiného, má jiného hodnoty, jeho Duše je na jiné úrovni. Navíc jsme každý originál, každý máme jiné schopnosti a dovednosti. Potíž začíná v okamžiku, kdy otci a matce do výchovy začne mluvit někdo jiný, někdo s jiným viděním toho, co je pro dítě to "nejlepší". Ať už jsou to prarodiče, tety a strejdové, učitelé ve škole, trenéři v oddíle, církevní a duchovní autority, politici, média nebo stát a jeho systém. V tom okamžiku začíná v hlavičce dítěte vznikat pěkný zmatek. Čím je dítě vnímavější, tím větší zmatek vzniká. Výsledkem tohoto zmatku mohou potom být různé poruchy (duševní, tělesné) a následně může člověk upadnout v různé závislosti. Zbavit se potom toho zmatku a těch všech "slepých uliček", které se nám v mozku vytvořily, dá v dospělosti hodně práce. Obzvláště v tomto světě, kdy je rozumová část mozku zahlcena nekonečným množstvím informací, které si protiřečí. Pokud takto vychovávané dítě vyroste, nestihne se najít (= očistit podvědomí a napojit se na zdroj energie Našich předků = Kosmické energie) a začne vychovávat svoje děti, nastávají ještě větší potíže. Takoví rodiče jsou již pod vlivem autority (= stát, škola, média, církev, sekta) a jejich Vědomí je tímto vlivem udržováno na nízké, tj. max. na 3. úrovni = pracují s podvědomím. Jakákoliv autorita předkládá to "nejlepší", ale buď k jeho osobnímu prospěchu nebo ku prospěchu systému (= organizace), který zastupuje nebo propaguje. Předpokladem pro zdravou výchovu jsou tak rodiče, kteří mají zpracované to svoje tělesné Já a pracují na tom, aby jejich Vědomí dosáhlo předurčené úrovně = vědomé bytosti. Vědomá bytost neznamená dokonalá. Dokonalý člověk neexistuje, dokonalost je iluze = nedosažitelná představa vytvořená člověkem. Zdokonalování ano, to je onen nekončící celoživotní proces, kvůli kterému se opakovaně vtělujeme.

Jak všichni dobře víme, každý z nás je jiný. Abychom se v té jinakosti dokázali orientovat, poznat sami sebe i své okolí, je užitečné vědět, v jaké fázi osobního rozvoje se daný člověk nachází. Toto poznání je důležité pro uvedení vzájemných vztahů do harmonie. Dle toho se dá rozlišit, kdo se v jaké fázi nachází a tím jaký jsou aktuální priority. Do které fáze osobního rozvoje člověk v tomto životě dojde si neurčuje v tomto životě, ale ještě před svým vtělením. Nikdo tedy zde v pozemském životě nemůže nikomu určit, jak by se měl rozvíjet. K tomu musí každý z nás dojít sám. Nejdříve si musí uvědomit, ve které fázi se nachází aktuálně. Až dojde do fáze, do které je předurčen, začíná tvořit a tím sloužit společenství. Základní mezníky osobního rozvoje, do kterých jsou lidské bytosti "rozvrstveny", jsou následující:

1. fáze - Já Tělo:
   • život člověka v první fázi rozvoje se točí kolem jeho vlastního Já jako těla a řeší vše co s ním souvisí: námaha, vzhled, krmení, uvolnění
   • ovládá ho strach a proto stále s něčím nebo s někým "bojuje": s ostatními "těly", s problémy, s názory, s autoritami
   • v jeho životě jsou důležitá dogmata: takto Ano, takto Ne, tohle je pravda, tohle je lež, takhle je to správně, takhle je to špatně, tohle je černé, tohle je bílé
   • žije dnešním dnem a jeho plány jsou maximálně na druhý den
2. fáze - Rodina:
   • život člověka ve druhé fázi se již točí kolem jeho rodiny
   • kromě péče o tělesné potřeby členů rodiny také organizuje společné akce pro děti
   • může organizovat a vézt menší skupiny: pracovní, zájmové, kulturní
   • ve svém životě potřebuje mít daná pravidla hry jako "mantinely": toto lze, toto už nelze, tohle je málo, tohle je hodně, od - do
   • jeho plánování je typicky na 1 rok dopředu

3. fáze - Vedoucí:
   • člověk ve třetí fázi rozvoje se projevuje jako organizátor a vedoucí větších a velkých projektů s účastí řádově tisíců až miliónů lidí
   • vzhledem k tomu, že má již určitou úroveň poznání, dokáže stanovit odpovídající pravidla
   • dokáže plánovat a vidět na celý život

4. fáze - Předavač:
   • člověk ve čtvrté fázi dokáže vidět nejširší souvislosti a přistupuje k životu jako celku z dlouhodobého pohledu
   • je napojen na zdroj poznání a je schopen jej předávat dalším lidem
   • výše uvedené mu dovoluje vidět, myslet a žít s ohledem na další život

Trojúhleník ukazuje, v jakých fázích se společnost nachází: nejvíce lidských bytostí je v první fázi, nejméně ve čtvrté. Uvedná procenta ukazují, jak jsou v které fázi dané atributy zastoupeny:

Dle dané výbavy a získaných dovedností je pak člověk schopen dosáhnout své fáze předurčení. Nelze však některé fáze vynechat - např. člověk s určením třetí fáze nemůže vynechat druhou a podobně. Vždy je nutno projít všechny fáze k dosažení té své předurčené. V současné době se většina lidských bytostí nachází v nižší fázi osobního rozvoje než na kterou mají potenciál. Z toho potom pramení různé životní problémy: osobní neúspěchy, nemoci, závislosti. Naopak na vedoucích místech se dostávají lidé, kteří nejsou v odpovídající fázi rozvoje a z toho vznikají problémy společenské. Pro uvědomění si, ve které fázi se nacházíme je potřeba si položit otázky ze základních oblastí života. Otázky se týkají oblastí odpovídajícím úrovním dle obrázku Osa života, protože dané fáze odpovídají dosažené úrovni Vědomí.

• Jaký je můj životní cíl?
• Co je pro mě v životě důležité?
• Co mě přináší klid?
• Jak přistupuji k neočekávané události?
• Jak mě ovládá konkrétní strach - ze smrti, z nemoci, z hladu, z nedostatku peněz?
• Co očekávám od svého okolí?
• Jak daleko dopředu přemýšlím?
• Jaký je můj přístup k jídlu a k sexu?
• Jaký je můj vztah k lidem - blízkým, neznámým, jiného národa?
• Jak zpracovávám informace?
• Kde a jak získávám poznání?

Po upřímném zodpovězení těchto otázek, s přihlédnutím k životním okolnostem a k věku se dá stanovit fáze, ve které se člověk nachází = úroveň Vědomí. Důležité je vědět, že každý by se měl rozvinout do své fáze předurčení a v ní se vydat na Zlatou střední cestu. Je to potřeba proto, aby nedocházelo k tíhnutí do některé oblasti duality.

Čísla uvedená úplně vlevo udávají věk, ve kterém by měl člověk být na dané úrovni. Prvním úkolem je být pánem svého těla. Tento úkol by měl každý zvládnout do svých 18 let. Dalším úkolem je založení rodiny, výchova dětí a jejich příprava k samostatnému životu. To by mělo proběhnout do 36 let života. Potom přichází na řadu služba společenství a národu. Neznamená to však, že člověk s předurčením v první fázi nemá mít rodinu. Tyto fáze nám ukazují, kde se pohybuje naše Vědomí. Zrovna tak to neznamená, že například člověk s předurčením ve druhé fázi nemusí sloužit společenství. Zase to pouze poukazuje kde se pohybuje jeho Vědomí a dle toho může vykonávat odpovídající službu = poslání. Zkrátka jde o to, aby každý byl na svém místě. Jedině tak bude vnitřně spokojen, tím bude přinášet užitek nejen sobě, ale i své Rodině, Obci a Národu.

Jak je vidět na obrázku, 2. fáze by se dala označit jako "zlomová". Člověk tíhnoucí do některé z oblasti duality se s pomocí potřebného impulzu (správné informace) může snadno vydat správným směrem, rychle se začne rozvíjet a dostane se na Zlatou střední cestu, viz. modrý trojúhelník. Pokud naopak dostává nesprávné informace (negativní, škodlivé), snadno se naopak může "propadnout" na nejnižší úrovně, kde působí strach, viz. červený trojúhelník. Nikdy však není nic ztraceno, vždy je možno začít znovu a vydat se správným směrem. Tento správný směr je jedině kolmo vzhůru.

Na světě žije několik miliard lidských bytostí, takže vzájemné vztahy jsou nevyhnutelné a proto přirozené. Všechny vztahy, které během života prožíváme - rodinné, osobní, pracovní, zájmové, nahodilá setkání - nejsou náhodné a jsou pro nás důležité a vždy přínosné pro naše sebepoznávání. I když to tak často vůbec nevypadá :-) Jde jen o to pochopit jejich význam (= účel) a naučit se s tím pracovat. Každý vztah nám pomáhá v sobě poznávat a objevovat to, co nemáme ještě vyřešené, co nám dosud způsobuje bolest a tím způsobuje únik / odebrání naší Životní energie. Právě ta Emoce, Cit nebo Pocit nám ukazuje na to místo a tím úroveň, na které se nacházíme i směr, kterým je naše Osa života vychýlena (do pozitivu / negativu). Takže místo osočování toho, kdo nám tuto bolest způsobil a tím to "bolavé místo" ukázal, bychom mu měli spíše děkovat. Nebo lépe poděkovat Našim předkům, že nám jej - ze své nekonečné lásky k nám - poslali do cesty životem. Pak jen stačí tuto bolest nechat odeznít, uvědomit si úroveň a směr vychýlení naši Osy života, které nám ukázala, dál se v tom "nehrabat" = nepřipomínat si to = neživit to a příště už si toho nevšímat. Pokud se nám však podaří vrátit se zpět do svislé Osy a posunout své Vědomí výše, pravděpodobně se už podobná bolest nebude opakovat. Stává se také, že nám často na někom něco vadí (co říká, co dělá, jak se chová, jak vypadá a podobně), až tak, že nás to dráždí, dokonce bolestivě. V té chvíli zbystřeme a zaměřme se na to. Zřejmě to bude někde v našem podvědomí a tím, že nás to dráždí, se to hlasí o vyřešení = zpracování. Zpracování může mít dvojí podobu: přijetí nebo propuštění. Oboje spočívá v uvědomění a pojmenování toho co nás dráždí = vychyluje Osu života. Pak dojde buď k přijetí, kdy si uvědomíme, že je to také naší přirozenou součástí, že je to naše vlastnost, smíříme se s tím a přestane nás to dráždit. Nebo si uvědomíme, že se nás to vůbec netýká, že je nám to cizí nebo že je to třeba pokus jiné bytosti o stažení našeho Vědomí na nižší úroveň a tím o "odebrání energie". Tímto způsobem to propustíme a necháme odeznít. Také se stává, že se nám naopak na některých lidech něco líbí, něco na nich obdivujeme - jejich vlastnost, schopnost, dovednost, něco co nás přitahuje. Jednou z možností je, že něco takového máme sami kdesi uvnitř, jen jsme to ještě neobjevili, nepřijali za své a nezačali to rozvíjet. Druhá možnost je, že to máme v podvědomí uloženo jako "to správné", láká nás to, ale ve skutečnosti k tomu nemáme žádné předpoklady. V každém případě takové sebepoznávání vyžaduje zásadní přístup: upřímnost sám před sebou!

Právě v mezilidských vztazích se projevuje fáze osobního rozvoje a tím také psychotyp dle temperamentu. Základní dělení dle temperamentu je na Introverty a Extroverty, které se upřesňuje dle lability / stability na Choleriky (E), Melancholiky (I) / Sangviniky (E), Flegmatiky (I). Ve vztahu k fázím rozvoje to odpovídá zhruba schématu dle obrázku. Ovšem pozor - psychotyp není ukazatel fáze předurčení. Naopak dle aktuální fáze se projevuje daný psychotyp. Pokud se například nyní někdo vnímá jako melancholik, může to znamenat, že "uvízl" v první fázi a až do dojde do své fáze předurčení, může se projevovat více jako flegmatik nebo částečně jako sangvinik. Vnitřní práce se sebou je proto životně důležitá - nejen v tomto, ale i v dalším životě.

Žijeme v době, která je do značné míry ovládána strachem. Největším šiřitelem strachu jsou zejména média všeho druhu (internet, televize, rádio) a jejich pořady (zprávy, filmy, seriály). Každou chvíli narazíme na nějakého "strašáka", jeden straší virem, další hladem, třetí zimou, jiný suchem, o pořadech s "kriminálním" obsahem nemluvě. Zdrojem strachu může být také zaměstnání, ať už povahou práce nebo nefunkčními vztahy na pracovišti, další zdroje strachu vás určitě napadnou. Ano, strach je přirozený a je jedním z nástrojů sebezáchovy. Jakmile se však vymkne kontrole a přeroste "přes hlavu", začne naopak škodit. Drží Vědomí člověka na té nejnižší úrovni a nedovoluje jeho posun výše. Dlouhodobé působení strachu může u vnímavých bytostí způsobit stres. Stres je také náš obranný mechanismus proti nebezpečí, ale dlouhodobě "zapnutý" způsobuje zdravotní potíže. Skrze ANS (= autonomní nervový systém) působí na mozek, ten řídí CNS (= centrální nervový systém), který ovládá činnost orgánů, tkání, buněk a tím lidské myšlení, chování, imunitní systém a tím celkově zdraví člověka. Strach si také vytváříme každý sám ve svém mozku, pokud je zakořeněn v našem podvědomí a stahuje tak naše Vědomí na nejnižší úroveň. Paradoxně vzniká v té rozumové části, viz. výše Centrum naplňování, protože ta zpracovává informace. Mozek totiž zpracovává informace z takové úrovně, na které se nachází Vědomí v daný okamžik. Potom může mozek "vymyslet" celou řadu strachů: z lidí, z neúspěchu, z odmítnutí, ze zesměšnění, ze samoty, z pomluvy, z chudoby, z hladu, z nemoci, zkrátka může to být někonečně "rozumných důvodů". Pokud některé strachy "v hlavě" působí dlouhodobě, je to známka toho, že Vědomí "uvízlo" někde na nízké úrovni a Osa života je dlouhou dobu vychýlena. V další fázi poté hrozí, že se člověk z nevědomosti a ze zoufalství snažit potlačit tento strach závislostí na nějaké činnosti nebo na nějaké látce. K dispozici je, k naší škodě, opravdu hodně možností. Závislost může vzniknout na alkoholu, na omamných látkách všeho druhu (cigarety, drogy...) nebo i na něčem zdánlivě neškodném: na práci, na hoby, na sportu, na počítačových hrách, na "chytrých" zařízeních, na "sociálních" sítích a podobně. Neparadoxně to mohou být i závislé mezilidské vztahy, které také daný strach nějakým způsobem nahrazují nebo potlačují. Jak je zřejmé, strach se tím nevyřeší a navíc přibudou problémy spojené se závislostí.

Pro zvládnutí strachu tak jsou potřeba dva základní kroky:

1. vyčistit svoje podvědomí od založených programů, které strach vyvolávají
2. umět ovládat přirozený strach a nenechat se jím ovládat
3. udržovat Vědomí na co nejvyšší úrovni

Tyto kroky je možno realizovat s využitím pravidel Zdravého rozumu.

Jak se v tom návalu informací, myšlenek, nápadů a všeho kolem vůbec orientovat? Jak s tím na denní bázi pracovat? Nejdříve je potřeba danou věc (= vzniklá situace, informace z médií, myšlenka, nápad, program z podvědomí) prozkoumat a pak si položit základní otázku: mohu to nějak ovlivnit? Pokud si odpovím "Ne", tak se tím již dále nezabývám. Pokud je odpověď "Ano", pokračuji dále a vyhodnotím pro koho je užitečné se tím zabývat:

1. pro mě osobně?
2. pro moji Rodinu?
3. pro naši Obec?
4. pro náš Národ?

Jestliže si ve všech čtyřech případech odpovím "Ano", začnu se zabývat konkrétními kroky. U každého kroku opět prověřím všechny čtyři otázky a jsou-li odpovědi "Ano", pokračuji dále. Jedině touto cestou lze dojít ke správnému rozhodnutí nebo ke smysluplnému řešení, které bude mít podporu Předků Rodu a bude mít úspěch.

Abychom mohli také svůj život tvořit, je třeba, aby naše Vědomí dosáhlo alespoň 7.úrovně. Naše přání (= prosby, záměry) budou naplněny, pokud je vyšle naše Vědomí. Samozřejmě po předchozím vyhodnocení dle pravidel Zdravého rozumu. Ale pozor! Záleží, kterým směrem a ke komu bude vysláno! To určuje aktuální stav Osy života. Pokud je svisle (= Zlatá střední cesta), bude to opravdu čisté, smysluplné a v souladu. Záměr bude naplněn s pomocí Rodu (= Našich předků). Je-li Osa života vychýlena (do pozitivu / negativu), bude záměr naplněn s pomocí světlých nebo temných sil = max. z 9. úrovně! Proces, jak to funguje si lze představit asi takto:

Vyšleme náš záměr Informační kanálem směrem k Naši předkům (= ke zdroji Kosmické energie). Tento "požadavek" je poté přijat a začne se "vyřizovat". Lidským bytostem, které jsou k "vyřízení" našeho záměru potřeba, začínají přicházet jejich informačním kanálem potřebné pokyny a vnuknutí. Dané bytosti nevědí proč nebo pro koho to dělají. Buďto je to něco, co již dělají nebo čím se zabývají delší dobu, popřípadě je některá z nich přivedena k něčemu novému. V každém případě jsou takto vedeny potřebným směrem. My zároveň obdržíme ty správné pokyny a díky této "nezištné pomoci" Našich předků dojde k naplnění záměru.

Pokud je naše přání (= záměr) vyslán z Vědomí, které je v pozitivní nebo negativní oblasti, k naplnění také dojde, ale s pomocí světlých nebo temných sil = budou do jeho realizace zapojeni bytosti z téže oblasti. Pak ale nebude mít dlouhého trvání (abychom pochopili, že to není pro nás nejlepší a že tyto síly nejsou pro nás) nebo to bude na úkor něčeho jiného (ztráta již získaného, nenaplnění jiného záměru). Je tedy opravdu důležité, odkud záměr vysíláme, protože na tom závisí, kdo jej bude realizovat. Máme-li však plnou důvěru, že jsme vedeni Našimi předky a směřujeme ke svému předurčení, můžeme být v klidu, protože víme, že tak, jak to je, je to pro nás v danou chvíli nejlepší. Důležité je na nic, ani na nikoho netlačit silou. Platí totiž i zde Newtonův zákon "Akce a rekace": čím větší síla, která působí na dané "těleso", tím větší síla působí opačným směrem. Hezky česky by se také dalo říct: "Netlačit na pilu." Rozhodně se tedy nijak nermoutit, nepochybovat, nikým nemanipulovat, nikomu nevyhrožovat nebo jinak tlačit, aktivovat trpělivost, s důvěrou zůstat na Zlaté střední cestě a udržovat Vědomí na co nejvyšší úrovni. Všechno má svůj čas, který však neurčujeme my.

Planeta Země se od poslední katastrofy a zejména posledních dva tisíce let nachází ve stavu chaosu a boje o nadvládu. Do té doby však desítky tisíc let fungovala v harmonii, protože lidstvo si uvědomovalo, že Země je nás všech. Lidstvo mělo společný světonázor založený na přírodní filozofii, astrofyzice a astronomii. Zde se pokusíme podívat na to, jak to fungovalo a jak to "funguje" nyní.

Svět jako Země (= Planeta = ženský princip) je z pohledu přírody a všech žijících tvorů naprosto samostatně funkční, protože vše funguje přirozeně a energeticky soběstačně. Svět jako Lidstvo (= Člověk = mužský princip) ve kterém poslední stovky let žijeme, je tvořen a ovládán různými otrockými systémy, které získávají pro svoje fungování energii z lidských bytostí a dělají z nich otroky. Tyto systémy se snaží určovat pravidla (= zákony) a trestat za jejich nedodržování. Lidská bytost, která do takového systému přijde, je těmito systémy formována. Je tak potlačována její přirozená potřeba žít v souladu s Přírodou (= Země a její zákonitosti). Ztrácí tak napojení na zdroj Kosmické energie, která udržuje základní "pravidla" všeho dění nejen zde na Zemi, ale v celém Kosmu. Zde je počátek všech problémů člověka: nemoci, poruchy, závislosti, utrpení, bolesti a tím celého světa: války, krize, přírodní katastrofy. Cesta ven je samozřejmě k dispozici, i když není příliš "populární" :-) Tato cesta totiž začíná, jako vše v našem životě, uvnitř každého z nás = ve sladění Vědomí a Těla. Lépe řečeno v uvedení Vědomí na Zlatou střední cestu Života, směřování ke svému předurčení a k naplnění Poslání. Budeme-li si vědomi, že to kolem nás je pouze lidským mozkem "vymyšlený a nastolený" systém, přinese nám to vnitřní klid. Se Světem je to také jako s tou mincí, která má dvě strany, ale bereme ji celou. Jde tedy o to, vzít ho jako celek = sladit Lidstvo se Zemí, stejně jako Tělo s Vědomím a tak dosáhnout ladu = harmonie = společenství vědomých bytostí. Zde se podíváme jaký je rozdíl mezi některými systémy, jak fungují a nastíníme, jak by to mohlo fungovat, aby žádné zotročující systémy nebyly potřeba.

Každý systém (= organizace = řád) je postaven na principu pyramidy. Na vrcholu pyramidy je nějaký vznešený Cíl. Podle toho, jaký cíl je stanoven, se odvíjí struktura pyramidy a toky Energie a Prospěchu. Cíl může být v zásadě dvojího druhu:

1. Prospěch společenství - naplňuje se konkrétní reálná vize k užitku osobnímu, rodinnému, obecnímu, národnímu:
• všichni zúčastnění se s ní ztotožňují a dávají jejímu naplnění svoji Životní energii
• všichni zúčastnění mají z této realizace dlouhodobý Prospěch
• sem by měl patřit zejména stát (= soubor systémů zajišťující základní lidské potřeby, protože je to v jeho zájmu: energie, infrastruktura, zdravotnictví, vzdělávání) - je tady opravdu?
• dále sem patří: spolupracující spolky a družstva zajišťující životně důležité potřeby lidí, zpravidla také zájmová sdružení (sportovní, umělecké, profesní)



2. Prospěch individuální - jako cíl se stanoví nedosažitelná idea (nebo skrytý cíl), pod kterou se skrývá jedna z možností:
• individuální prospěch na úkor členské základny
• ovládnutí až zotročení členské základny, kterou tvoří většina zúčastněných
• sem patří: politické strany (= politický systém), banky a pojišťovny (= finanční systém), nadnárodní firmy a firmy s mnoha zaměstnanci (= průmysl), náboženské organizace (= církve, sekty), tajné spolky všeho druhu

Aby jakýkoliv systém fungoval, potřebuje být napojen na nějaký zdroj energie. Tímto zdrojem jsou všichni členové pyramidy a to formou své Životní energie a / nebo formou materiální (finanční příspěvky, poskytnutí věcí movitých i nemovitých). Stačí se na chvíli zastavit, rozhlédnout se a uvidíme řadu různě velkých pyramid. Když se podíváme skrz ty různé lákavé a honosně vypadající obaly, uvidíme strukturu pyramidy. Jestliže struktura vypadá dle prvního obrázku (= Prospěch společenství), vše je v naprostém pořádku. Pokud struktura odpovídá spíše druhému obrázku (= Nedosažitelná idea nebo individuální prospěch), cíl bude asi jiný než se zdá. Proč je to dobré vědět? Aby si to člověk vstupující nebo již přítomný v daném systému uvědomil, že je jeho součástí. Pak se může sám sebe zeptat a ujistit se, zda chce opravdu být "článkem" konkrétní pyramidy. Dále vyhodnotit zda získaný Prospěch odpovídá jeho vložené Energii. Zejména ve druhém případě se může těžko z takového systému vystupovat, protože tam může vzniknout určitá forma závislosti (na konkrétní výhodě, na zdánlivém prospěchu, který však neodpovídá odevzdávané energii). Může také být snadno nahrazen jiným "článkem", lépe fungujícím ve "prospěch cíle". A jak se vůbec může nějaký zotročující systém zhroutit? Nejdůležitější a hlavní částí každé pyramidy je její členská základna. Pokud nebude existovat základna a nebude z ní proudit potřebná energie, tak ani daný systém nemůže existovat. Místo zotročujících systémů je tak užitečné vytvářet a organizovat "nezávislé systémy" přinášející prospěch společenství = společenství vědomých bytostí.

Vědomá bytost nepotřebuje ke svému životu žádné zotročující systémy. Jak by teda pak mohlo lidstvo jako celek fungovat? Jako celek by lidstvo mohlo fungovat, pokud bude tvořeno vědomými bytostmi. Vědomé bytosti tvořící Rodinu vychovávají a směřují své děti na Zlatou střední cestu. Taková bytost je si vědoma, že jejím úkolem je se rozvíjet a to až do fáze, do které je předurčena. Žije v souladu s tímto vědomím a proto ji život naplňuje. Po dosažení své fáze předurčení již pozná, jaké je její Poslání. Tím její činnost přináší prospěch ostatním lidem, se kterými má přirozeně zdravé a láskyplné vztahy. Díky této láskyplné energii jsou si takové bytosti vědomé toho, že druhá vědomá bytost také dělá co ji baví a naplňuje, takže se vždy snadno a přirozeně dohodnou na vzájemné "výměně práce" (výrobků a služeb). Takové společenství vědomých bytostí potom tvoří Obec. Tu může tvořit vesnice, město, osada, několik rodin a později se vše propojí v celý Národ. Důležité je, aby všichni zúčastnění měli stejný pohled na svět a jeho fungování, protože jedině tak mohou spolupracovat ku prospěchu společenství. Organizací a vedením takové Obce jsou pověřeny ty bytosti, kterým je taková činnost vlastní, takže je to bude bavit a naplňovat - tzn. nebudou napojeni na žádný zotročující systém, ani tajnou organizaci, ani politickou stranu, nic takového již nebude existovat. Jako vědomé bytosti nebudou toužit po nadvládě (= získávat energii z druhých bytostí), ale budou si vědomi toho, že jsou tady pro ostatní a budou tak mít jejich plnou důvěru. Vědomá bytost ví co je potřeba a má důvěru, protože je napojena na zdroj Kosmické energie. Takto fungující Obce potom přirozeně spolupracují a tvoří Národ. Pro každou vědomou bytost jsou pak národní zájmy ty nejvyšší!

Důležité upozornění: Národ nerovná se národnost! Národ lze vnímat jako společenství Rodin tvořící Obec (města, vesnice, osady) na daném území. Něco jako národnost neexistuje! Je to jedna z mnoha iluzí, kterou jsme k naší škodě přijali jako skutečnost. Z této iluze pramení nenávist a všechny konflikty na Zemi!

Ač to může znít pro mnohé a hlavně pro současné "realisty" a "rozumové" bytosti naivně, pojďme do toho! Začněme každý u sebe s vnitřní prací, s hledáním vnitřního klidu, svého místa předurčení, s napojováním se na zdroj Kosmické energie, ten nás bude inspirovat ke správným krokům a tak nás povede ke společnému spokojenému (= naplněnému = smysluplnému = tvůrčímu) životu! Aby Naši Potomkové (= znovuvtělení naši předkové, my sami, naše děti a jejich děti...) měli pro svůj pozemský život co nejlepší výchozí podmínky. Vše se zapisuje do DNK, přenáší se na potomstvo, aby naše námaha nebyla zbytečná.

Člověk se odlišuje od ostatních živočichů tím, že má schopnost řeči. Díky této schopnosti dokáže člověk sdělovat svoje myšlenky, předávat informace a komunikovat s druhým člověkem. Nosičem jsou vždy Slova, která se skládají do vět a souvětí. Každé Slovo je tvořeno Písmeny. Každé písmeno je nosič zvuku, který je dán postavením rtů, nosu, patra, jazyka, tváří, zubů a dolní čelisti. Čeština již delší dobu využívá rozšířenou a doplněnou podobu latinky. Latinka měla původně 20 písmen, ale později se rozšířila na 26 s tím, že se označuje jako anglická abeceda. Český jazyk používá 42 písmen, což je oněch 26 písmen doplněných jejich verzemi se třemi diakrtickými znaménky - háček, čárka, kroužek. Využívá sice písmena jako nosič zvuku, ale původní význam slova se díky těmto písmenům vytrácí. Dříve tomu tak nebylo, neboť jsme používaly jeden společný jazyk a společnou abecedu = azbuku, která má 33 písmen. Každé písmeno odpovídá danému složení rtů, jazyka atd. a zároveň nese obraz = význam. Obraz dostal název podle toho, jaké písmeno bylo na jeho začátku nebo kterému písmenu byl podobný. Z tohoto společného jazyka se potom "vyvinuly" další "moderní národní" jazyky. Tyto jazyky však částečně (některé více, některé méně) ztratily schopnost nést původní význam, protože začaly používat jiné "moderní" abecedy. Mnoho slov tak změnilo nebo dokonce získalo úplně opačný význam. Národnosti a jazyky byly vytvořeny (= vymyšleny) jako další "nástroj" k rozkolu a nedorozumění mezi lidmi. Je proto důležité znát skutečný význam slova. Jak vyplývá z výše uvedeného: písmena tvoří slovo - slova tvoří informaci - informaci zpracovává rozum - rozum dle informace vytvoří myšlenku - myšlenka směřuje člověka.

JAN (ian) tvrdá písmena		JIN (in) měkká písmena
I [I]	Ian	ˇI [J]	In
Jan, mužský princip, Slunce		Jin, ženský princip, Měsíc
И [Í]	Istino Iščuščije	Ы [Y]	Yšna Roda
Hledání pravdy		Rodová věž, pokračování Rodu
А [A]	Angely Archa	Я [JA]	Ja Volnaja
Myšlenky zhora		Já voln(á - duše, ý - člověk)
Б [B]	Bo Suščnost	П [P]	Para Petr Pavel
Bo = podstata, dobrota, blaho		Pár, dvojice
В [V]	Ved Un	Ф [F]	Fora Chresto
Víra, naděje, láska		Fora = náskok, štěstí
Г [G]	Geokij	К [K]	Kula RA
Směr zhora k zemi		Kruh, ekliptika
Д [D]	Div divnyj	Т [T]	Trojica Tvorca
Div, dobro, úžas		Trojice, Stvořitel
Э [E]	El Spazero	Е [JE]	Jeres Malksi
Myšlenky z duše, reinkarnace		Vedení k uzdravení
Ж [Ž]	Žizni prjadenije	Ш [Š]	Šajanie DuŠi
Předení (průběh) života		Šíření světla, duše
З [Z]	Zvet zdania Zvezda	С [S]	Sudja Sudba
Hvězda, pomoc, záchrana		Soud, zhodnocení života Rodem
Н [N]	NaKaz Jan Jin	Л [L]	Luna Serp
Nazvání / pojmenování mužského, ženského		Měsíc, srp
О [O]	Otče	.. Е [JO]	Joma Tmy
Otec, otčina, domov		Tma, temnota
Р [R]	Rod	Х [CH]	Chresto Mantija
Rod, národ, lidstvo		Nést znalosti
М [M]	Mať	nosové M [m]	uMop
Matka, rodina		Hlad, utrpení
У [U]	Urod Predteča	Ю [JU]	Jurka Linija
Ubití, vražda		Ukazatel směru, střelka
Ч [Č]	Čudo	Ц [C]	Caca
Člověk, zázrak		Správce, služba
"	"	Щ [ŠČ]	Ščanije
		Štěstí proniknutím hluboké lásky
Ь	tvrdý znak	Ъ	měkký znak
Ztvrzuje předchozí písmeno		Změkčuje předchozí písmeno

Jak je zřejmé, tak většina českého pojmenování obrazu (= význam) nezačíná na stejné písmeno jak původní význam. Tím se ztratilo ono původní spojení tvořící hramonii mezi tím co člověk říká a vnímá. Tak se u mnoho slov nejen vytrácí původní význam, ale také spojení a souvislosti. Tato písmena nesou Moudrost našich Předků, která přinášela chápání všeho co se děje mezi Nebem a Zemí.

Tyto obrazy jsou ateistická zobrazení významu daného písmena. Podobně je tomu nyní ve slabikářích, kde však obrázky nenesou žádnou moudrost. A tyto původní obrázky byly zneužity v církvích pro "výklad biblických událostí". Zneužity, převráceny a přemalovány byly nejen obrázky písmen, ale i obrazy dnů v týdnu, měsíců a souhvězdí na oboloze. Na ty se podíváme v kapitole věnované astronomii.

Zde se podíváme na to, jak lze pomocí jazyka a jeho písmen vykládat = rozšifrovat význam daného slova.

Jako příklad se pokusíme ověřit, zda existuje národnost "slovan". Základ překladu do většiny jazyků je "slav", takže přepíšeme do azbuky: СЛАВЯН [slavjan]. Dále provedeme následující kroky:

1. rozložíme na СЛАВ + ЯН
2. СЛАВ = slave = otrok
3. ЯН = Slunce
4. význam slova СЛАВЯН = otrok Slunce
5. slované jsou tedy otroci Slunce - ale opravdu? slované jsou výmysl jako ostatní národnosti, včetně všeliké mytologie, božstev a podobně

Jak bychom se tedy měli nazývat? Správně by se měl každý, kdo se hlásí k Moudrosti Předků, nazývat: СЛОВЯНИН [slovjanin]. Proč zrovna takto si rozebereme:

1. rozložíme na СЛОВ + ЯН + ИН
2. СЛОВ = Slov = tvoří slova
3. ЯН = Ian = mužský princip
4. ИН = In = ženský princip
5. význam slova СЛОВЯНИН = člověk mluvící (tvořící slova) pomocí ian in
6. této definici významu však vyhovují všichni lidé na celém světě => takže národnost jako slovan, ani žádná jiná neexistuje!

Jako další příklad si dáme národnost "románská". Přepíšeme do azbuky a získáme: РОМАН

1. rozložíme na РО + МАН
2. РО = Rozrušení = narušení původního
3. МАН = Mantija = znalosti
4. význam slova РОМАН = člověk rozrušující původní znalosti
5. románci jsou tedy ti, kteří se od původních znalostí odklonili, rozrušili je, převracejí je a nahrazují svými výmysly => takže opět žádná národnost, ale označení pro ty, kteří se zřekli moudrosti předků

Tak bych mohli pokračovat dále... ale to až zase někdy příště.

Zde se budu věnovat tomu, jak si může každý sám pomoci. Najdete zde praktické rady, pomůcky a doporučení na to, jak si pomoci na cestě k sobě, ke zdroji Kosmické energie, stát se tak energeticky soběstačným a začít žít naplněný = tvůrčí = spokojený = vědomý život. Vše je třeba brát jako inspiraci (ne jako nutnou podmínku) a je to určeno pro toho, kdo cítí, že jeho život není úplně "to ono" a pochopil, že změna nastane jedině vnitřní prací. V současné době jsou rozšířeny pojmy jako "duchovní život", "duchovní práce", "duchovní růst" a podobně. Úplně se s těmito pojmy neztotožňuji, neboť vnímám, že to neodpovídá podstatě. Tato práce ani život není nijak "duchovní". Spíše ji lze chápat jako odstraňování vnitřních překážek, udržování Osy života ve svislé poloze a uvedení do souladu Vědomí a Tělo. Výsledkem této práce je pak Vědomí (= Života) na Zlaté střední cestě, jeho posouvání na co nejvyšší úroveň a zvětšování Energetického obalu (= Duše). Konkrétně zde přibudou informace a návody jak na vědomé dýchání, meditaci, rozvíjející činnosti, stravování a základní organizaci času. Vše zde uvedené sám používám nebo mám na sobě ověřené, že to funguje a pomáhá. Ano, jsou to všechno takové "berličky", které člověku pomohou do prvních kroků. Později to půjde i bez nich. Důležitá poznámka: u všech těchto praktik si vypněte mobilní telefon a podobná zařízení nebo alespoň přepněte do tichého režimu - hlavně ho nemějte v zorném poli někde "po ruce". Dle stupně závislosti na těchto zařízeních by vás to mohlo rozptylovat ;-) V případě potřeby je možno si na uvedených kontaktech dohodnout osobní setkání nebo se zeptat.

Na dýchání jako takovém není nic objevného, je to prostě známka a zároveň podmínka života. Dýcháme od okamžiku narození, více méně automaticky, podvědomě. Je to tak zařízeno, protože jej řídí určité struktury v mozku. Tato níže uvedená doporučení spočívají v uvědomování si každého nádechu a výdechu:

1. v klidu: stačí si sednout, nejlépe vzpřímeně, bez opření a normálně přirozeně dýchat. Přitom se soustředit na dýchání a vnímat každý nádech... vnímat každý výdech... Opravdu se soustředit na dýchání a nemyslet na nic jiného. To je vše :-) Zní to jednoduše, že? Zpočátku to nemusí jít úplně snadno, tak se nelekejte.
2. v pohybu: nejlépe to jde při chůzi (při běhu nemám ověřeno, na kole to nefunguje). Opět, soustředit se na každý nádech... výdech... na každý krok pravou nohou... levou nohou... Poté se snažit o sladění dýchání s prováděnými kroky. Při svižnější chůzi po rovině nebo normální chůzi do kopce se mě osvědčilo: na 4 kroky (2x pravá, 2x levá) nádech, na 4 kroky (2x pravá, 2x levá) výdech. Když jdu po rovině uvolněně nebo z kopce: na 4 kroky (2x pravá, 2x levá) nádech, na 8 kroků (4x pravá, 4x levá) výdech. Jde o to, aby dýchání i kroky byly přirozené. Zezačátku to moc nepůjde, nenechte se odradit. Časem se to však sladí a půjde to. Samozřejmě, když jdete někde hodně do kopce nebo složitým terénem, tak to vůbec neřešte. Stejně tak zpočátku, když to nepůjde, udělejte si pauzu (nemyslete na to) a pak to zase zkoušejte.

Jmenuji se Martin Foff a jsem tvůrce stránky Vědomá Bytost. Stránky jsem vytvořil za účelem sdílení svého poznání, které jsem za dosavadní roky získal. Moje vnitřní nastavení je, že "Pravda osvobozuje". Poznání pravdy jako podstaty se stává klíčem k rozšifrování toho, co se kolem člověka v životě děje. Myslím, že přinášené informace pomohou lidským bytostem k nastartování myšlení, poté k vnitřnímu osvobození, k uvedení do harmonie a nalezení té své správné životní cesty. Jediná cesta k najití této podstaty je uvnitř každého z nás: vzít svůj vnitřní život do svých rukou. Nejdříve odložit vše co nám škodí, vše co nám není vlastní, nelpět na ničem dříve získaném = očistit se. Potom vzít, jak se říká hezky česky: "rozum do hrsti" a hledat podstatu = naplnit se poznáním. Tak je potom člověk schopen dostat se na cestu, která jej vede k tomu, co je pro něho osobně a tím i pro jeho okolí nejlepší. Naším úkolem tedy je se rozvzpomenout na tuto cestu, která byla známa našim předkům. Každý si to v sobě neseme, ale je to hrozně hluboko... pod nánosy lží, které jsme za tu dlouhou dobu vstřebávaly. Proto je třeba se dostat k těm původním kořenům, aby z nich mohl vyrůst nový strom přinášející to nejlepší ovoce. Nikdy není pozdě začít! Jde o naši budoucnost, která je v našich potomcích a v dalším vtělení naší duše.

Osobní setkání je možné po předchozí domluvě. Trvání je individuální a není požadována žádná odměna. Setkání může mít podobu:

• osobní pomoci s daným problémem
• objasnění pojmů, nejasností a souvislostí
• sdílení společných představ a myšlenek
• možnosti spolupráce založené na stejném světonázoru
• budování a rozvoj společenství vědomých bytostí

email:

pro prvotní kontakt, pro připomínky a komentáře, pro dotazy, no prostě k napsání :-)